Investice do poštovních známek

Také se snažíte investovat a uchovat hodnotu svých úspor? Zvlášť, když se inflace pomalu ale jistě blíží třem procentům, a tradiční spořicí produkty nabízejí výnos půl procenta ročně. Jednou z možností jsou i investice do poštovních známek. Má to ale své podmínky. Poštovní známky nezajímají pouze sběratele, ale také investory. V ideálním případě pak investory a sběratele v jedné osobě. První podmínkou pro provedení výnosné investice do poštovních známek je rozumět tomu, jaké známky koupit. Druhou podmínkou je vědět, za kolik je koupit.

„Poštovní známky z hlediska investic patří k alternativním investicím a měly by představovat maximálně pět až 10 procent z celkového investičního majetku. Poštovní známky nenesou žádný běžný výnos, to znamená nájem, dividendu, úrok, a proto nelze určit jejich vnitřní hodnotu. Nevíme, jestli je cena za konkrétní známku podhodnocená nebo nadhodnocená,“ upozorňuje finanční poradce skupiny Partners Vladimír Weiss.

Pokud si podle něj někdo koupí poštovní známku z investičních důvodů, musí doufat, že si ji někdo v budoucnu koupí za vyšší cenu. Už z toho je jasné, že investice do známek je pro lidi, kteří se ve věci orientují a mají k poštovním známkám jako takovým určitý vztah.

Obchody s poštovními známkami zažívají oživení vždy, když lidé mají silnější tendenci ochránit svůj majetek. Což, jak ukazuje historie, je vždy, když hrozí války, hospodářské problémy nebo třeba měnové reformy. Důvody proč, jsou dva

„Poštovní známky umějí při minimální hmotnosti i rozměrech koncentrovat velikou finanční hodnotu. A když jde o drahé známky, to znamená vzácné známky, dají se prodat kdekoli na světě,“ vysvětluje organizátor pražského veletrhu Sběratel Jindřich Jirásek.

S poštovními známkami se obchoduje víc než s výtvarným uměním, mincemi, pohlednicemi nebo starými bankovkami. Roční objem celosvětového známkového byznysu je odhadován na 320 miliard korun a účastní se ho až 70 milionů lidí – sběratelů, obchodníků a dražitelů

Známky ve svých začátcích nesloužily jen jako prostředek pro korespondenci, ale i jako kratochvíle pro šlechtu, která se bavila, že sbírala „malé barevné papírky“ s vyobrazením panovníků. Což znamenalo, že za známky byla ochotna i zaplatit.

Byli to zejména židovští obchodníci, kteří z kratochvíle udělali obchod. To znamená, že do známek zavedli evidenci a vysokou odbornost. Poštovní známky začali kategorizovat, pořádali s nimi aukce, tiskli katalogy, a hlavně s nimi i obchodovali,“ říká tajemník a pověřený předseda Svazu českých filatelistů Julius Cacka.

Zároveň ale říká, že od té doby uplynulo hodně času. V Čechách a na Moravě tak poštovní známky jako investice ustoupily z výsluní hlavně v minulém století s nástupem nacismu a socialismu. Tomu sice známky nevadily jako sběratelský obor, ale investice do nich už netoleroval. Ba právě naopak. Důvod byl, že hodnotné sbírky známek byly před nástupem socialismu výsadou nejen šlechty, ale i majitelů bank a továren. To znamená kapitalistů, které socialismus nerad připomínal.

„Jeho tendencí bylo tedy potlačovat i investiční charakter poštovních známek. Bylo všeobecně známo, že třeba majitel Pragovky měl hodnotnou sbírku známek. Že Rothschildové, kterým svého času patřila půlka Ostravy, měli velkou část svých aktiv zainvestovanou ve známkách. A takových lidí bylo mnohem více,“ vysvětluje Weiss.

Třeba i slavný cestovatel Emil Holub měl sbírku, která je dnes považována za ztracenou. Pokud by se našla, jistě by měla zajímavou finanční hodnotu.

Jaké jsou investiční známky

Jirásek upozorňuje na to, že ne každý nákup poštovní známky se vyplatí. Naopak investiční problém u známek spočívá v tom, že těch skutečně kvalitních, takzvaných investičních známek, je velice omezené množství.

„K těm nejžádanějším a nejdražším známkám patří obecně poštovně nepoužité známky Velké Británie 19. století, speciality britských kolonií, většina vzácných známek USA, některé evropské klasické známky, či některé čínské známky,“ vysvětluje.

Typickou investiční známkou podle něj je poštou nepoužitá první známka Penny Black. Dále pak třeba Mauritius Post Paid nebo Kenya 100 Liber. Obecně pak všechny vysoké koloniální nominály, anebo třeba nejslavnější chybotisk na světě – americká Inverted Jenny. Těchto známek ovšem je necelé procento ze všech známek, s nimiž se dnes obchoduje.

„Jejich majitelé často nejsou ani veřejně známí, protože sbírání těch skutečně drahých poštovních známek je diskrétní obor. Což ostatně potvrzuje i anonymita českého investora, který před několika lety zakoupil za bezmála sto milionů korun Modrý Mauritius, jež byl zřejmě jedním ze dvou posledních exemplářů v soukromých rukách,“ dodává Jirásek.

Podle něj z českých známek do první investiční ligy nepatří žádná. Jediná česká známka, která by mohla aspirovat na investiční známku, je takzvaný československý chybotisk 50/50. Důvod, proč české známky nejsou tak ceněné, jako třeba některé britské nebo americké známky, spočívá v tom, že zatímco ty nejdražší světové známky jsou již ze 40. až 60. let 19. století, první Československá známka se datuje teprve od roku 1918.

Obnova tradic nejde snadno

Podle Julia Cacky jakkoli jsou některými lidmi sbírky známek znovu obnovovány, jsou budovány spíše ojediněle. „Ano, máme tu stabilní vrstvu sběratelů, ale ty společenské vrstvy, které mají peníze na to, aby mohly investovat do známek, mají zatím stále mlhavé povědomí o tom, co všechno jim známky mohou nabídnout jak z finančního, tak sběratelského hlediska,“ vysvětluje.

Podle Weisse je to škoda, protože v některých zemích, jako je například Švýcarsko, patří sbírat známky dokonce k rodinné tradici. „Sbírka se pak předává z generace na generaci a průběžně se doplňuje. Hodnověrné informace o cenách tohoto dědictví si Švýcaři pak dohledávají v archivech a katalozích světových aukčních síní. A ty jsou dnes i na internetu,“ říká Weiss.

Výjimkou nejsou ani aplikace, které sběratelům známek poskytují informace o hodnotě jeho sbírky v reálném čase. To znamená, že neustále vyhodnocují aktuální ceny, za které se známky prodávají a nakupují. Zdůrazňuje přitom i to, že sběratelská činnost spojená s jednorázovým prodejem sbírky není podnikáním, což v praxi znamená, že prodej celé sbírky je osvobozen od platby daní.